Výhody termosolárního úlu

Originální termosolární úl umožní následující:

1. Ohřívá včelstvo a vytváří mu tepelný komfort. Tím o několik týdnů urychluje jeho jarní rozvoj oproti běžným úlům a šetří zásoby dodané na zimu, i za snůšky vytvořený med. Včelař najde po zimě (koncem února) včely zhruba tak silné, jaké zazimoval. V zimě 2012-13 bylo v termosolárních úlech spotřebováno o 6,4kg zásob méně, než v úlech kontrolních.

2. Dodává včelstvu kondenzační vodu, což je výhoda zejména v předjaří. Tím, že nadbytečná zimní úlová vlhkost kondenzuje na k tomu určené chladné ploše blízko sediska včel a nikoli vzadu na rámcích, je zabráněno plesnivění plástů. Včely metabolickou vodu odebírají a používají pro plodování.

3. Technologie i úl výrazně zvyšují letovou aktivitu včelstva a jeho snůškový potenciál tím, že trubci i termosolární ohřev uvolní tisíce včel od zahřívání plodu. Včely se pak více věnují snůšce. To je výhoda zejména v jarních měsících.

4. V prohřátém úlu dělnice lépe odpařují vodu z nektaru a problém nekvalitních vodnatých medů známých z tenkostěnných úlů je odstraněn.

5. Na bázi termoterapie je zásadně potlačen výskyt parazitů rodu Nosema. Je totiž známo, že spory těchto patogenů zvýšení teploty hubí. Hubení roztoče Varroa destructor v podletí zvýšenou teplotou, proto zároveň (jako vedlejší efekt) od spor nosemy dezinfikuje dílo, na kterém budou včely zimovat. Jarní termoterapie včelám pomáhá vyhnout se problému s nosemózou, která včely oslabené zimováním často v předjaří v jiných úlech napadá.

6. Chrání včely před účinky silných a dlouhodobých mrazů, čímž zásadně snižuje jejich mortalitu v zimních měsících. Tím je umožněno přežití zimy i slabším včelstvům. Třeba záložním oddělkům s rezervními matkami. Termosolární ohřev totiž ve dne včelstvo za krutých zim výrazně ohřívá a vylučuje tak možnost jeho umrznutí. Snižuje také míru opotřebení včel. Tím prodlužuje jejich dožití a podporuje jarní sílení včelstev. Platí pravidlo, že čím jsou mrazy silnější, tím více včely úl před nimi chrání. Za silných mrazů totiž bývá ve dne jasno a to zvýší tepelný výkon termosolárních rámků. Teplo takto vytvořené se v úlu ukládá a termosolární úly jsou konstruovány tak, aby měly značnou tepelnou setrvačnost. Když je zataženo, bývají mrazy mírné a slabý mráz včely neohrozí. Za krutých mrazů a jasných dnů může být v úlu i o 15°C tepleji, než činí venkovní teplota. Je pak velký rozdíl mezi včelstvem, které zimuje při -5°C a tím, které čelí -20°C. Tepelná setrvačnost termosolárního úlu je značná a vyšších teplot než v úlu běžném je dosahováno také po většinu noci.

7. Zcela eliminuje podletní reprodukci roztoče Varroa destructor ve včelstvu. Roztoč je již po druhé aplikaci ohřevu plodiště v podletí prakticky vyhuben. Již jediná aplikace sníží počet jedinců parazita asi o 70%. Tedy pod míru, která může být pro včelstvo nebezpečná i při již vysokém infekčním tlaku. Parazit může přežívat zimu jen jako ojedinělí foretičtí jedinci. To z pozdních reinvazí od včelařů, kteří chemickou léčbou varroázu nehubí, ale jen tlumí. Díky tomu získáme med a vosk bez zbytků pesticidů. Zcela pomíjí riziko úhynů včelstev na varroázu. Úl je uzpůsoben nejen k hubení roztočů pod víčky plodu, ale také k hubení roztočů na včelách. Ti po omámení horkem padají do varroa dna. První spad foretických roztočů počíná již při dosažení teploty 38°C v meziplástových uličkách. Vrcholí při překročení teploty 40°C.

8. Technologie výrazně snižuje čas věnovaný léčbě varroázy, protože léčba probíhá v úlu bez jeho otevírání a jakéhokoli přímého styku se včelami. Celá léčba spočívá pouze v ranním sejmutí termosolární střechy a pak jejím nasazení při dosažení maximální léčebné teploty. Uzavření oček za léčby je samozřejmostí. Teplotní údaje úl sám měří a včelař je pohodlně odečítá z displejů dvou digitálních teploměrů, integrovaných v zadní stěně termosolárního stropu. Teplota v úlu je regulována včelařem. Sám tedy má v moci jak ovlivnění velikosti teploty, tak také délku jejího působení. Tím je předem vyloučena možnost selhání sebelepší větrací techniky a nemůže dojít k ohrožení včelstva, které by nutně i u pokročilých a automatických technologií ventilace vždy teoreticky hrozilo. Včelař tedy sám reguluje správný průběh léčby.

9. Termosolární úl je schopen pojmout dle rámkové míry nejméně 25kg medu v medníku, bez omezení matek v plodišti. Tomuto požadavku je také podřízena dynamika díla. Je to jeden z důvodů, proč necháváme nové dílo růst a zanášet medem v medníku. Vysvětleno dále v textu.

10. Protože je každý nástavek vybaven zařízením pro temperování svého vnitřního prostoru, výrazně se snižuje riziko tepelné destabilizace včelstev při přidávání nástavků. Protože se nepřidávají do plodiště mezistěny, není matka v případě jejich nevystavění omezena v plodování a nepůsobí jako stresující faktor. Vložené panenské dílo je v jarním období v plodišti rychle zakladeno. Celé plodové těleso pak opustí loňské tmavé dílo a přesouvá se na dílo nové a prosté zárodků chorob.

11. Termosolární úl nevyužívá efektivně pouze ohřevu včelstev, ale také nízkých teplot. Ke konci noci totiž v zimě vychládá na teploty blízké těm venkovním. To je jeho veliká přednost. Snížení noční teploty totiž brání nástupu předčasného zimního plodování, a také umožní vysrážení včelami metabolicky uvolněné kondenzační vody na k tomu určených površích, kterou pak včely ráno pijí. Díky této vlastnosti je v termosolárním úlu také bezpečnější zimování i na ztuhlých melecitózních medech. Jednak včely mají díky dennímu ohřevu menší spotřebu zásob a mnohem méně si zatíží výkalové váčky. Také se ale mohou ráno napít vody, která se na okénku v noci sráží a jí ztuhlé zásoby ředit. Důležitý je také fakt, že kondenzační voda se díky činnosti termosolárních povrchů ráno odpaří a medné zásoby jí mohou jako vodní páru opět nasát díky své hygroskopicitě. Tím se naředí a stanou pro včely poživatelnými také melecitózní medy. Netvrdím, že je termosolární úl zárukou, že včely na melecitóze přežijí. Ale má dosavadní praxe dává tušit, že termosolární úl přežívání včel za těchto podmínek napomáhá. Více nám napoví dlouhodobé užívání těchto úlů.

12. Roztoč Varroa je největším přenašečem virů včel. Proto se jeho vyhubením automaticky zlepší zdravotní stav včelstev také v tomto ohledu.

13. Chovatelská sezóna je krátká a proto je třeba začít s chovem matek i trubců brzy. Ranné matky bývají nejlepší, protože jsou vychovávány v čase nejlepší nabídky pylu. Jenže to v běžných úlech mimo včelíny nelze realizovat, protože jsou velmi studené a průměrné teploty v předjaří v nich jsou sotva vyšší než ty venkovní. Viz, výsledky měření popsané dále v textu. Proto v běžných úlech nelze zahájit raný chov matek a trubců. Pouze úl, který si umí sám opatřit a uchovat tepelnou energii ze svého okolí zdarma, může být funkční alternativou k vyřešení tohoto problému.

14. Jen správně provozovaná termoterapie umí plošně zabíjet roztoče ukryté v plodu, se 100% účinností. Proto nám jen tento přístup dává možnost varroázu vyhubit.

 

Výhody Termosolárního úlu v kombinaci s technologií RTST (Rašovskou termosolární technologií):

1. Radikálně snižuje počet pracovních zásahů do plodiště a tím zásadně zvyšuje produktivitu práce. V čase hlavních snůšek a nasazených medníků se do plodiště celé měsíce vůbec nenahlíží.

2. Vytvořená metodika nepočítá se skladováním žemlových souší a tím odpadá riziko jejich napadení zavíječem voskovým a malým. Odpadá tedy síření souší.

3. Zcela eliminuje možnost propuknutí moru včelího plodu z vnitřních příčin, protože snižuje infekční tlak jeho původce. Metoda byla testována na cca. 40-50 včelstvech přímo v ohnisku moru po více let. Uspěla tam, kde jiné metody selhaly a včelstva klasicky včelařících včelařů musela být v dané obci spálena. Včely pravidelně převáděné na panenské dílo přežily také masivní infekční tlak z morových včelstev, která vylupovala. Včelař dodržující zde popsanou metodiku práce nemá problémy ani s žádnými jinými chorobami plodu. Například zvápenatěním.

4. Zcela pomocí chovu trubců eliminuje výskyt nežádoucí rojivosti. Jak ukazují výsledky z komerčních provozů, při důsledné aplikaci metody připadá na každých 100 včelstev asi jeden roj ročně. I tato ojedinělá rojení jsou (jak sami uživatelé uvádějí) zapříčiněna jejich chybami. Například pozdním přidáním stavebních rámků.

5. Trubci ve stádiu plodu i dospělců na svá těla váží značnou část populace samiček roztoče Varroa a tím sníží jejich tlak na kastu dělnic v čase před podletním termosolárním ošetřením (od konce dubna do počátku července). Navíc je známo, že včelstva s trubci mají asi o 30% vyšší medný výnos, než včelstva bez nich.

6. Jak potvrzují zkušení uživatelé metody protirojového chovu trubců, dramaticky roste počet tichých výměn. Včelstva, která se nemohou díky chovu trubců rojit, totiž nemají jinou možnost přirozené obnovy matek. Proto tichých výměn hojně využívají. Matky z tichých výměn se považují za ty vůbec nejlepší.

7. Protože se do plodiště po dobu asi 10 týdnů vůbec nevstupuje, dramaticky klesá časová náročnost péče o včelstvo. Celková časová dotace přímé práce v plodišti včelstva činí cca. 40 minut ročně. Do tohoto času nejsou započteny úkony spojené s odebíráním medných plástů. Ani čas věnovaný přidávání matek, či na tvorbu oddělků. Tyto úkony spojené s reprodukcí včelstev a výměnami matek, totiž nemusí být nutně a každoročně prováděny. Metodika je popsána a graficky znázorněna v samostatné kapitole.